Recenze

Nedivadelní vzpomínání Vlasty Chramostové, Zuzana Fialová, Nové knihy č. 4/2000

Bývá zvykem, že herecké vzpomínky (ať už je autorem sám hlavní aktér, nebo někdo jiný) jsou především o životě hereckém. Většinou také proto si takovou knihu čtenář koupí. Jinak je tomu ale v případě knihy Vlasta Chramostová (autor i název v jednom, vydal Doplněk na podzim loňského roku).

Proti ztrátě paměti, Vladimír Just, Literární noviny č. 6/2000

Nebudu první, kdo zmíní kontext, do něhož kniha Vlasty Chramostové vchází. Čekáme už deset let marně na tzv. velký, bilanční román devadesátých let, jenž by byl autentickým příběhem generace, nastupující v padesátých letech a ovlivňující dění dodnes. A hle: autentický příběh a text vyrostl tam, kde by jej nikdo nečekal, na zprofanované, umělecky ztracené vartě, na úhoru hereckých memoárů, jež zamořily náš knižní trh žánrem tlachu.

Paměti Chramostové, literární výpověď o době, Radmila Hrdinová, Právo, 5. 2. 2000

Hereckých memoárů u nás vychází více než dost, ale málokomu z herců, kteří si své vzpomínky dokážou sepsat opravdu sami, bez cizí autorské pomoci, se podaří, aby se četba jeho pamětí proměnila v čtenářský zážitek z opravdu kvalitní literatury. Podařilo se to herečce Vlastě Chramostové v knize nazvané prostě Vlasta Chramostová.

Zpověď dítěte svého věku. Zamyšlení nad paměťmi Vlasty Chramostové, Emil Lukeš, Tvar č. 9/2000

Literární autoportrét Vlasta Chramostová (Doplněk Brno — Burian a Tichák, Olomouc 1999) povýšil značně zprofanovaný žánr hereckých vzpomínek do zcela nové roviny, neboť se stal naléhavou výpovědí zhruba o půlstoletí života v naší zemi.