Blíží se mu třicítka a Frank Lehmann se vrstevníkům zdá natolik starý, že mu všichni maličko ironicky říkají „pane Lehmanne“. Tuto nadsázku využil Sven Regener (1961), který příhody barmana v jedné z hospod svérázné západoněmecké čtvrti Kreuzberg promýšlel deset let.
V roce 1991 ho oslovila postava, která se nad ránem vracela z práce a na ulici potkala psa, jehož se bála, a tak ho opila – „jako správný barman“. Nutno dodat, že Regener provází hrdinu při mnoha dalších setkáních, kdy se jakoby v soustředěných kruzích ukazuje pestrá společnost, která se schází v několika pivních barech.
Nechybí hledání vztahů s potencionálními partnerkami, v Lehmannově případě s kuchařkou Katrin z hospody, kde pracuje jeho nejlepší kamarád Karel. Možná že přátelství s Karlem nejvíc určuje jeho osobnost. Neopustí ho ani v okamžiku, kdy se u něho projeví deprese z bezvýchodného bytí.
Regener je osobnost německé rockové scény. V roce 1985 spoluzaložil kapelu Element of Crime, o níž upřímně dodává, že se jí daří spíš v německojazyčných zemích. „Je to podobné jako s německými herci v Hollywoodu – ti jsou také dobří jen na to, aby hráli nacisty. Svět nás Němce tak občas vidět chce.“
Vtip a nadsázka jsou Regenerovi vlastní i v literární tvorbě. Kouzlo má návštěva rodičů u syna, jenž jim kdysi namluvil, že dělá vedoucího v restauraci, protože barman v pivnici by jim byl málo. S kamarády sehraje scénu jako z filmu a rodiče ho pak požádají, zda by odjel na „Východ“ za příbuznou. Tam se uzavřený svět kreuzbergských pivnic setká s realitou v době pádu Berlínské zdi.
Je to jiný literární styl, než kterým se píše u nás. Román takřka v dialozích. To je základní čtenářský pocit. A „politický svět“ objevující se jakoby bezděčně, možná o to víc působivější. Po vydání v roce 2001 vyšel v šestnácti jazycích a byl zfilmován.