Ravatn, Agnes 53. týden, Kateřina Krištůfková, iLiteratura.cz, 16. 2. 2018

Ravatn, Agnes 53. týden, Kateřina Krištůfková, iLiteratura.cz, 16. 2. 2018
Někdy je vživotě všechno špatně as věkem to nemá nic společného. Kousavý román mladé norské autorky Agnes Ravatnové vypráví otom, že každý má právo zakopnout azase znovu vstát.

 

Mít tak jeden týden navíc
Agnes Ravatnová: 53. týden. Přel. Ivana Voráčková, Doplněk, Brno, 200 s.

Od lidí, kteří se přehoupli přes padesátku amají sami dospělé děti, očekáváme, že budou mít pevné zázemí, jasné (a případně splněné) cíle, budou umět se životem nakládat anebudou se zmítat jako loďky ve větru. Agnes Ravatnová ve své prvotině humorným způsobem ukazuje, že nic ztoho nemusí být pravda aže ani padesátníci někdy nevědí, co dělají, aklidně si můžou vživotě zavařit zrovna tak jako puberťáci.

Agnes Ravatnová (nar. 1983) patří knovým hlasům vnorské literatuře, navíc khlasům promlouvajícím menšinovým jazykem nynorsk, zněhož se do češtiny překládá výrazně méně než zvětšinového bokmålu. Vletech 2004–2005 absolvovala (podobně jako její unás známější kolega Karl Ove Knausgård) Akademii tvůrčího psaní vBergenu. Živí se jako spisovatelka anovinářka, pravidelně přispívá například do deníků Dag og tid aDagbladet. Debutovala roku 2007 právě románem 53. týden (Veke 53), který hned posbíral několik lokálních literárních cen. Jejím dalším titulem je Fugletribunalet (Ptačí tribunál) zroku 2013, jehož české vydání připravuje na únor nakladatelství Plus. Kromě toho publikovala knižně několik sbírek článků aesejů. Soubor esejů onorských týdenících ačasopisech snázvem Folkelesnad (Lidové čtivo) zroku 2009 byl nominován na cenu Brageprisen vkategorii literatura faktu.

Autorčin útlý debut 53. týden, který lze považovat spíše za novelu než román, se odehrává vpřesně akrátce vymezeném období na konci roku, od 18. do 30. prosince, přičemž každému dni je věnována samostatná kapitola. Hlavním protagonistou jasně členěného příběhu je středoškolský kantor, padesátník Georg Ulveset, který je sice dobrý učitel, ale to je asi jediné pozitivum, které lze momentálně na jeho adresu pronést. Georg je rozvedený, sbývalou ženou nevychází ideálně, sdospělou dcerou si také příliš nerozumí ani se sní nijak často nestýká, otce žijícího vdomově důchodců raději nenavštěvuje as kolegy ve škole má vztahy rovněž napjaté. Navíc si rád přihne, akdyž těsně před vánočními prázdninami přijde do vyučování opilý, začne mu hrozit ještě vyhazov ze zaměstnání. Ve všech ohledech zažívá pád na dno, potácí se od jednoho špatného rozhodnutí kdruhému adalší problémy se jen kupí. Zdálo by se, že čtenáře čeká deprese, sebelítost apsychologický rozbor těžkého osudu člověka, jehož osamění vdobě Vánoc vyplouvá ještě zřetelněji na povrch, opak je však pravdou.

Ačkoli si Georg uvědomuje, že jeho život nestojí za nic aže snejvětší pravděpodobností za všechno může sňatek sdnes už bývalou manželkou (konečně to pochopil, řekla by si Georgova matka, kdyby ještě byla naživu, protože ta si tohle myslela od začátku), truchlení alítost nečekejte. Georg úvahy osobě samém špikuje sarkasmem aironií ajeho hodnocení vlastního osudu vyvolává ve čtenáři přinejmenším úsměv. Když Georg na Boží hod nečekaně potká svoji někdejší lásku Marlene, sníž těsně před svatbou strávil několik žhavých chvil, ale která se pak kamsi vypařila ajemu se už nikdy nepodařilo ji najít, snadhledem sobě vlastním jí odpovídá na otázku, jak se celé ty roky měl aco dělal, těmito slovy: „Celou dobu jsem byl vzápadním Norsku. Žil jsem si skromný aklidný život. Zasvětil jsem ho norskému jazyku.“ Což je naprosto výstižné astručné shrnutí jeho doposud zcela průměrného anudného bytí.

Stručnost apointovanost je vůbec kladem textu. Je znát, že autorka je novinářka, řadu věcí vyjadřuje ve zkratce, vničem se příliš nepitvá. vknize převládají dialogy apovětšinou znich vyplývají vtipné situace, ačkoli zdrojem pobavení jsou iGeorgovy úvahy, případně deníkové záznamy zmladých let. Ocenit lze ito, že se autorka pustila do tématu, které nemůže popisovat zvlastní zkušenosti – zachytit život amyšlenkové pochody nepříliš úspěšného stárnoucího muže se jí však podařilo dobře.

Setkání sMarlene představuje nezbytné nakopnutí aGeorga popíchne kúvahám, že možná je načase vzít věci do vlastních rukou, dát skromnému aklidnému životu vale, vymknout se zvleku svých aktivnějších přátel ažít si po svém. Marlene sice trvá na tom, že Georga spasit rozhodně nepřišla, přesto se však stává spouštěčem událostí apředzvěstí něčeho nového. Navzdory jejím slovům se Georgovi náhle naskýtá šance začít znovu ajinak. azáleží jen ajen na něm, jestli ji dokáže využít ajestli si kdvaapadesáti stávajícím týdnům vydobude jeden kouzelný týden navíc, ve kterém se může stát cokoli. Kouzelný týden, který by se možná hodil leckomu znás – jak těm, kteří knihu budou číst se shovívaným až lehce přezíravým pohledem člověka, jemuž se nic takového stát nemůže (a hlavního hrdinu budou považovat za losera), přes ty, kteří mají podobnou vlastní zkušenost (a budou mít tedy značné pochopení), až třeba po mladou generaci, jež díky tomuto románu zjistí, že starší azkušení umějí být stejně bezradní jako oni (a tudíž jsou jim blíž, než si mysleli).