První část dvojnovely Salamandr, duch ohně baladicky líčí život ve Finsku a velký rozmach v Rusku za vlády Petra Velikého, druhá tajuplným, až hororovým způsobem vypráví o osudech hrdiny příběhu Jaakka, jemuž carova smrt zcela převrátila život.
Ve svém expresivním vyprávění o tragickém životním ztroskotání původně sympaticky činorodého, nakonec však zhoubné zištnosti a sebestřednému slavomamu propadlého člověka čerpá bytostný romantik Odojevskij (1804—1869) z poznatků esoterických nauk, na druhou stranu mu nechybí smysl pro dobově či sociálně příznačný detail, dovede někdy s nepochybným potěšením, někdy s mírně ironickým nadhledem popisovat rutinně všední chod každodenního života a příslušné reálie.